Goši a štěňátka

Mám malé černé kamarády 🙂 Nejdřív jsem slyšel jen kníkání, mlaskání a pískání, vůbec jsem nechápal, o co jde. Zvuky vycházely z podkroví, kam já nemůžu 🙁 Ale za tři týdny jsem se dočkal 🙂 To pískavé a mlaskavé bylo sneseno dolů do obýváku a já uviděl pět černých kuliček. Jééé, ti byli srandovní, sotva chodili, když jsem do nich čumákem strčil, hned si kecli na zadek. Ale dost rychle rostli a teď už s námi lítají na zahradě, koušou mě do nohou a tahají za vousy 🙁 Ale já se nenechám, to teda ne, hezky je svalím a dělám, že jich chci zakousnout 🙂 Panička mě vždycky okřikuje, má strach, abych jim nezkřivil chloupek, ale já jsem opatrný, přece si nepoškodím takové príma živé hračky 😀

Nové fotečky :-)

Minulý týden v pátek byla prima zábava. Přijela druhá panička naší čerňuchy mrknout na ty malé parchantíky 😛 S mojí paničkou tu drobotinu fotili a dokonce se dostalo i na mě 🙂 Tak jsem se předvedl v celé své velké kráse 😀

OLYMPUS DIGITAL CAMERAOLYMPUS DIGITAL CAMERAOLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jsem zdravý :-)

Panička je šťastná a já taky. Já proto, že už nemusím polykat ty hnusné tablety a panička má radost, že jsem konečně v pořádku. Když jsem se toulal Izraelem, nachytal jsem šílené množství klíšťat. Byl to hnus, ale co jsem měl dělat, byl jsem malé štěně a nevěděl jsem, co s nimi. Když mě konečně našli, veterinářka mi je všechny dala pryč, ale boláky od těch potvor jsem měl ještě půl roku. Sem tam mě bylo pod psa, to teda jo, neměl jsem chuť na jídlo, hned jsem byl unavený, i když bych rád běhal, no nechápal jsem proč. Ani panička s veterináři nevěděla. V lednu jsme zase jeli na veterinu, kde mi vzali krev, fuj 🙁 Ale bylo fajn, že jedu s paničkou, to já zase rád 🙂 Zkumavku jsme zavezli do laboratoře parazitologie na vysoké škole v Brně, kde znali celý můj izraelský příběh a chystali se mě zkoumat 🙂 Tedy mou krev. No, to jsem si tedy myslel do doby, než se pro mě panička vrátila a dovedla mě osobně do laboratoře 😮 Sice se tam se mnou všichni mazlili, škrabali mě za uchem a říkali, jak jsem krásný, ale já čichal nějaký podraz. A taky že jo. Panička mě najednou chytla a pevně držela za hlavu, ani dýchat jsem nemohl 🙁 A ta údajně milá doktorka mě pichala do mé nožičky, prý že punkce uzliny, pche, na to vám kašlu. Už jsem se s nimi nebavil, sedl jsem si k nim zády a čekal, až se zrádkyně vykecá.

Za dva dny přišly výsledky krve a prý mám nějakou anaplasmu. No tak jo, každý má něco 🙂 Ale proč jsem musel jíst měsíc ty hnusné tablety? Na druhou stranu, dnes je mi už moc dobře, mám zase chuť na jídlo a plno temperamentu, že panička nestačí koukat 😀

Jo, a prý jsem jeden z mála psů vyšetřený na leishmaniózu 🙂 Kterou vyjímečně nemám 😀

Haf Haf vítám Vás….

Doporučujeme

To čumíte, mám své webové stránky, heč 🙂 Panička se laskavě rozhoupala a udělala mi blog. Sice nic moc, moje představa byla jiná, ale prý se teprve učí nějaký nový redakční systém nebo co, hlava mi to nebere, jen doufám, že časem mi ho vylepší. Musím jí asi pomoct, trochu přiložím tlapky do klávesnice, co bych pro ni neudělal, že jo 🙂

Jo, a čtěte, můj život je sakra zajímavý, protože já nejsem jen tak nějaký pes! Páneček mi sice někdy říká, že jsem hajzl a že bych měl být na řetězu, ale já stejně vím, že mě miluje 😉 A panička? Ta mě zbožňuje, no jó, vždyť jsem jejich Goši, Gošínek, Lubošek, Lubi, Kubínek 😀

A pozor pozor, mám ještě jedny pánečky, kteří mě taky milují. Sice je vidím velmi málo, většinou o víkendu, ale jsou to pánečci hladící, drbající, pamlskující a všichni dohromady chodíme na dlouhé procházky. Jsem to šťastný pes….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA