Výcvik

První nácvik stopy očima Gošiho 🙂

Jeee super, jede se na výlet! Sice tím blbým autem, do kterýho já dobrovolně nevlezu, ale taky dobrý. Jen si mě pěkně nalož, ták, to je ono. Zase mě strčila k mámě do boxu, ach jo, to budou zase výchovné debaty. Už zastavujeme? Nějak brzo? No nevadí, v pohodě, a jde se lítat. Co je? Kam jde? Ona jde pryč? Aha, už je zpátky, dobrý, tak jdeme ven. Copak? Jdu jen já? Mám dnes sólo vychajdu? Ajéje, čichám nějakou zradu. Goši k noze? To si dělá srandu? Já chci lítat, ne chodit u nohy, opruz 🙁 sedni? Na tu mokrou trávu? Co se bouchla do hlavy? Fakt to myslí vážně, raději sedám. Ježíši, další obojek a s dlouhým provazem, co se to děje? Goši stopa, hledej stopu? Proč mám hledat tvoji stopu, když stojíš vedle mě? Ona má opravdu dnes něco s mozkem. No nic, budu čmuchat, ať má radost. Alespoň ji napadlo naházet ten salám, jinak bych se na to fakt vykašlal. I když taky nic moc, kus hovězího by bylo lepší. No hurá, jsem na konci, snad už dá pokoj. Cože? Zase lehni? Tak to už je holčičko trochu dost, to už ne. Dojím ten salám a buď spokojená. Nejsi? Hm, to je mi líto, vymysli příště něco zábavnějšího 🙂

Ach ta puberta

Chtě nechtě jsme se přesunuli do období psí puberty. A jako bonus začali fenky kolem Gošiho hárat, takže moje osoba je zcela mimo Gošiho vnímání. Nejdřív se rozhárala Roxy, ze začátku to ještě celkem šlo. Prvních čtrnáct dní jsme chodili společně na procházky bez nějakých výrazných problémů. Pak nadešlo období, kdy Roxy sama začala “obtěžovat” Gošiho, a to uznejte, že by byl pitomec, kdyby se taky nesnažil 🙂 Takže jsme se na týden s Danou a Roxy rozloučili 🙁 Ani ne za dva dny poté začala hárat naše Tiggy. Goši, ještě rozdováděný z Roxy, to uvítal s nadšením a zaujal postoj krycího psa 🙂 Tiggy byla urychleně uklizena do bezpečí 🙂

Mezi tím vším probíhá Gošiho intenzívní výcvik. Tedy já se o něj snažím, Goši se taky snaží, pohled na nás musí být ale šílený. Lucka, naše trenérka, sice tvrdí, že je Goši moc šikovný a jde nám to super, ale nevím nevím. Zdá se mi, že před Luckou Gošan cvičí perfektně, jakmile ale nemá obecenstvo, tak ho to nebaví 🙂 Pořád se rozhlíží, zda není v okolí něco zajímavějšího než já a moje nudné povely 🙂 Dělat přivolání je úplná katastrofa, naposledy, při puštění z vodítka, okamžitě zamířil k nejbližší restauraci 🙂 Ještě že cvičíme na místě, kde projede auto jednou za hodinu.

Největším přeborníkem ovšem zůstává v mizení v lese. Tohle dělá odmala a postupně se zlepšuje. Vždy odběhne a vynoří se úplně z jiné strany, kde to člověk vůbec nečeká. Je to jeho největší zábava, která mi nevadí, jen se modlím, aby mi nevyhnal z lesa nějakého toho divočáka 🙂